Hladomor na Ukrajině v letech 1932-1933

V dějinách bouřlivého 20. století zvláštní postavení má hladomor na Ukrajině v letech 1932-33, který nebyl náhodným jevem přírodního nebo sociálního původu, ale byl důsledkem cíleného použití teroru hladovění totalitní vládou.

Hromadné ničení ukrajinských zemědělců nuceným hladověním bylo uvědomělým teroristickým aktem stalinského politického systému proti pokojným lidem, proti Ukrajincům jako národu a zejména proti sedlákům jako třídě. V důsledku toho zmizela nejen početná vrstva zámožných a nezávislých na státu sedláků-podnikatelů, ale i celé pokolení rolnického obyvatelstva. Byly podkopány sociální základy národa, jeho tradice, duchovní kultura a svébytnost. Hlavním cílem organizování nuceného hladovění bylo podkopání sociální báze Ukrajinců proti komunistické vládě a zabezpečení totální kontroly všech vrstev obyvatelstva ze strany státu.

Analýza obsahu publikovaných v letech 1929-33 cca 30 vyhlášek CK VKP(b), Sovnarkomu USSR a SSSR, CK KP(b)U potvrzuje fakt vědomého vytvoření takových životních podmínek pro selské obyvatelstvo, dvě třetiny kterého byli etničtí Ukrajinci, které přivedly k jejich otevřenému fyzickému zničení. Hladomor v letech 1932-33 – to je vědomě způsobený akt.

Jak potvrzují dokumentární zdroje, obilí na Ukrajině bylo, ale obilí Ukrajině sebrali. V dokumentech Politbyro CK KP(b)U se zachovaly údaje o tom, jak se na podzim roku 1932 organizovaly z Ukrajiny tak zvané „zelené transporty” pro zabezpečení průmyslových center Ruska potravinami až do říjnových svátků. Z Ukrajiny se vyváželo nejen osivo, ale dokonce i kysané okurky, zelí a rajčata a tím stoprocentně odsuzovali lidi k smrti hladem.

Nařízením vlády se zakazoval jakýkoliv obchod v rolnických oblastech, pozastavovilo se zásobení potravinami vesnic, pronásledovalo se a trestalo 10 roky vězení a zastřelením jakékoliv použití obilí pro zaplacení práce v oblastech, které nesplnily plány odvodu obilí, byl v chodu systém naturálních pokut, zbožových represí. Specifická váha ukrajinského obilí v celosvazovém objemu producentů obilí činila více než třetinu a v jednotlivých oblastech převyšovala plánované objemy pro Severní Kavkaz, Centrální-Černozemní region, Kazachstán a Moskevskou oblast počítané dohromady.

Následky hladomoru.

Když výzkumníci hovoří o Hladomoru v letech 1932-33, míní tím období od dubna 1932 do listopadu1933. Jmenovitě za 17 měsíců, tj. přibližně za 500 dnů, na Ukrajině zahynuly milióny lidí. Špička hladomoru byla na jaře v roce 1933. Na Ukrajině tehdy umíralo hlady každou minutu 17 lidí, 1000 – každou hodinu, skoro 25 tisíc - denně...

Nejvíce byly hladověním postiženy bývalé Charkivská a Kyjevská oblasti (dnes Poltavská, Sumská, Charkivská, Čerkaská, Kyjevská, Žytomirská). Na ně připadá 52,8% zemřelých. Zde úmrtnost obyvatelstva převyšovala průměrnou úroveň 8-9 krát.

Ve Vinnycké, Odeské, Dnipropetrovské byla úroveň úmrtnosti vyšší 5-6 krát. V Donbasu 3-4 krát. Fakticky hlad zachvátil Střed, Sever, Jih a Východ současné Ukrajiny. Ve stejném měřítku se hlad rozšířil i v oblastech Kubáně, Severního Kavkazu a Povolží, tam kde žili Ukrajinci.

Výzkumníci nazývají různá čísla zemřelých v období hladomoru: 5, 7, 9 a 10 miliónů. Ale v každém případě jde řeč o MILIÓNECH nevinných obětí. A se započtením nepřímých obětí (v důsledku úplného fyzického vyčerpání, tyfu, střevních a žaludečních otrav, kanibalismu, represí, sebevražd na základě rozladěné psychiky a sociálního kolapsu), podle přibližných propočtů hladomor odnesl ze života 14 miliónů lidí.

Avšak kritériem rozsahu tragédie samozřejmě nejsou pouze čísla a také způsobilost každého člověka přejímat cizí hoře jako svoje. Všeobsažnost takové národní katastrofy je možné postihnout pouze hloubkou vnitřního otřesu každého, kdo se pokládá za civilizovaného člověka.

Nejdokonalejší statistika není schopna předat hloubku a rozsah sociálních, ekonomických, politických, morálních a psychologických důsledků hladomoru, hrůzné svévole vládnoucích struktur a hromadných případů pro lidi hanebného jevu – kanibalismu. Těžké období hladovění, které zachvátilo administrativní okresy s obyvatelstvem nad 40 mil. osob a trvalo skoro dva roky nebylo živelné, ale plně dílem lidských rukou.

Hluboká stopa zanechaná Hladomorem v letech 1932— 1933 v dějinách Ukrajiny se přidává ke stopám jiných tragédií, které postihly ukrajinský národ v ХХ. století. Občanská válka a hlad v letech 1921-23, represe v letech 1937-1938, válka 1941- 45, německá okupace a Holokaust, hlad v 1946-1947... Avšak je-li nutné a vůbec možné zvážit důsledky opakovaných otřesů, humanitární následky Hladomoru nejsou s ničím srovnatelné.

Z protiukrajinské orientace a rozsahu jejího použití se hladovění v letech 1932-33 projevilo jako nejhroznější zbraň hromadného ničení a sociálního zotročení rolnictva, kterou využil totalitní režim na Ukrajině.

Mezinárodní aspekty uznání Hladomoru jako genocidy.

Pojem „genocida” byl zaveden na mezinárodní právní pole po přijetí 11.prosince 1946 rezoluce 96(І) Valným shromážděním OSN, která stanovila: «V souladu s normami mezinárodního práva je genocida zločinem, který odsuzuje civilizovaný svět a za její uskutečnění musí být hlavní viníci předáni k potrestání».

9.prosince 1948 VS OSN jednomyslně přijalo «Konvenci o prevenci a trestání zločinu», která nabyla platnosti 12.ledna 1951.

Od té doby se Konvence stala nástrojem prevence genocidy, jehož účinnost zásadně vzrostla po ukončení «studené války». Avšak právní normy naformulované v tomto dokumentu se obvykle používaly pouze ve vztahu k Holokaustu z období Druhé světové války, na základě jejích čerstvých stop byla vlastně vypracována Konvence.

Až vytvořená díky úsilí ukrajinské menšiny komise Kongresu USA v čele s J.Macem v roce 1986 nazvala Hladomor v letech 1932-1933 na Ukrajině genocidou. Na základě iniciativy Kongresu svobodných Ukrajinců založena Mezinárodní komise pro vyšetření hladovění v letech 1932-1933 na Ukrajině pod vedením profesora švédského Institutu veřejného a mezinárodního práva Jakuba Sandberga. V listopadu 1989 komise J. Sandberga zveřejnila své závěry. Hladomor na Ukrajině byl klasifikován jako genocida.

V září roku 2003 Prezident Ukrajiny vyzval účastníky 58. zasedání Valného shromáždění OSN podpořit iniciativu Ukrajiny týkající se odsouzení Hladomoru v letech 1932-33 na Ukrajině jako aktu genocidy. Avšak Ukrajinou předložený příslušný projekt rezoluce se nepodařilo zavést. Místo toho bylo rozšířeno jako oficiální dokument VS OSN Společné prohlášení delegací států-členů OSN týkající se 70.výročí Hladomoru na Ukrajině v letech 1932-33, poprvé v dějinách OSN označila Hladomor z let 1932-33 jako národní tragédii ukrajinského národa, vyslovila soustrast obětem a vyzvala všechny státy-členy Organizace, specializované instituce, mezinárodní a regionální organizace, рганіз, NSO, fondy a asociace vzdát hold památce těch, kdo zahynul v tom tragickém období dějin. Spoluautory Společného prohlášení se stalo 36 států-členů OSN, včetně Argentiny, Ázerbájdžánu, Bangladéše, Běloruska, Beninu, Bosny a Hercegoviny, Guatemaly, Gruzie, Egyptu, Iránu, Kazachstánu, Kanady, Kataru, Kirgistánu, Kuvajtu, Makedonie, Mongolska, Naury, Nepálu, Spojených arabských emirátů, Pakistánu, Peru, Jihoafrické republiky, Republiky Korea, Republiky Moldova, Ruské federace, Saudské Arábie, Syrské arabské republiky, Spojených států amerických, Súdánu, Tádžikistánu, Turkmenistánu, Východního Timoru, Ukrajiny a Jamajky. Také ji podpořila Austrálie, Izrael, Srbsko a Černá Hora a všech 25 zemí současných členů EU.

Zároveň s tím, se mezinárodní uznání Hladomoruня nachází v celé řadě úředních dokumentů. Včetně prohlášení parlamentu Estonska ze dne 20.října 1993 s odsouzením komunistické politiky genocidy; rezoluce č. 680 Senátu Austrálie ze dne 31.října 2003 týkající se Hladomoru na Ukrajině, která nazvala události na Ukrajině nejhrůznějším projevem genocidy v dějinách lidstva a analogická rezoluce Zákonodárného výboru státu Nový jižní Wales ze dne 20.listopadu 2003.; Deklarace o vzdání poct obětem hladomoru na Ukrajině v letech 1932-1933, schválenou Senátem Argentinské republiky ze dne 23.září 2003; rezoluce Senátu Kanady ze dne 19.června 2003, která obsahuje provolání k vládě Kanady uznat Hladomor na Ukrajině v letech 1932-1933 a odsoudit jakékoliv pokusy skrýt historickou pravdu o tom, že tato tragédie nebyla ničím jiným než genocidou. Dokument také stanovuje uznání poslední soboty listopadu v kanadských školách jako dne smutku; rezoluce Sněmovny reprezentantů a Senátu kongresu USA, v souladu s č. 356 a č.202, schválených v roce 2003 a také rozhodnutí Sněmovny reprezentantů (listopad 2005) O přidělení vládě Ukrajiny pozemku pro postavení ve Washingtonu k 75.výročí Hladomoru na Ukrajině památníku obětem hladomoru-genocidě; prohlášení týkající se „70. výročí velkého hladomoru na Ukrajině v letech 1932-1933 ” Státního zasedání Maďarské republiky ze dne 24.listopadu 2003; poselství Generálního ředitele UNESCO v souvislosti s 70.výročím hladomoru na Ukrajině v letech 1932-1933 ze dne 16.prosince 2003. Podobné dokumenty byly schváleny také parlamenty Itálie (2004), Litvy (2005), Gruzie (2005) a Polska (2006).

Bez řádného hodnocení Hladomoru v letech 1932-1933 na Ukrajině – této nejcyničtější formy politického teroru z hlediska historického, sociologického, právního a politického aspektu, není dnes možné zobrazit dějiny Evropy ХХ. Století, protože se hovoří o největší globální sociální a humanitární katastrofě v dějinách lidstva.