Cesta ke svobodě a nezávislosti

Reformy, které započal M. Gorbačov na jaře 1985, byly zpočátku pod kontrolou státní strany. Avšak s rozvojem glásnosti čím dál míň lidí nacházelo harmonii ve vztazích mezi státem a vlastnictvím. Komunistická ideologie ztrácela svoji moc ve společnosti se zesílila politická aktivita. Tyto procesy na Ukrajině ihned získaly nacionální podtón. Začaly protesty proti uzavření škol s výukou v ukrajinském jazyce, vytěsnění národního jazyka ze sféry státní správy, obchodů s knihami, z masmédií. V listopadu 1988 se v Kyjevě uskutečnil první mítink posvěcený problémům ochrany okolního prostředí, během kterého byli V. Ščerbycký a jiní vedoucí představitelé obviněni z utajování informací týkajících se Černobylské katastrofy. 

V roce 1989 vypukly politické stávky v Donbasu a v Kyjevě bylo založeno Národní hnutí Ukrajiny. Na jaře 1989 byly v SSSR uskutečněny první svobodné volby (od roku 1917), které přivedly k objevení se nového centra moci ve formě dvouúrovňového zastupitelského systému: Sjezdu lidových poslanců SSSR a stále jednajícího Nejvyššího sovětu SSSR, který se volil v průběhu zasedání sjezdu. V nové situaci V. Ščerbycký neměl po dlouhou dobu reálnou moc. Diktatura strany a veškerý totalitní systém se v brzké době rozletěl napadrť. 

V březnu 1990 byly uskutečněny volby do Nejvyšší Rady USSR a městských rad. Na politické aréně se objevilo mnoho nových politických figur, stoupenců reforem. Dne 16.července 1990 byla Parlamentem stvrzena Deklarace nezávislosti Ukrajiny. Aby zachránil Sovětský svaz, tak M. Gorbačov zahájil jednání s vedoucími představiteli republik týkající se podmínek nové svazové smlouvy, ve které by mohly být zapracovány principy státní nezávislosti, vyhlášených republikovým parlamenty.

Večer 19.srpna 1991 se představitelé konzervativního křídla ústředního vedení země pokusili o státní převrat pokoušejíc se o navrácení života země do stavu, který existoval do roku 1985. Puč (za účasti vedení ÚV KSU) se nezdařil. Dne 24.srpna mimořádná hromada Nejvyšší rady USSR potvrdila návrh zákona „O vyhlášení nezávislosti Ukrajiny”. 

Koncem srpna 1991 bylo přijato usnesení o prozatímním ukončení s následným zrušením činnosti Komunistické strany Ukrajiny. Dne 1.prosince 1991 proběhlo referendum týkající se přijetí návrhu zákona „O vyhlášení nezávislosti Ukrajiny”. Kladně hlasovalo 90.3% obyvatelstva Ukrajiny, které se zúčastnilo referenda. Také byly provedeny volby prvního prezidenta Ukrajiny, kterým se stal L. Kravčuk. 

Referendum na Ukrajině vyjádřilo pochybnosti o existenci SSSR. O týden později Prezident RSFSR

B. Jelcin, L. Kravčuk a Hlava Nejvyššího sovětu Běloruska S. Šuškevič při setkání v Minsku vyhlásili, že SSSR jako subjekt mezinárodního práva a mezinárodní jednotka více neexistuje. Ukrajina se stala nezávislým suverénním státem. 

Reakce světové veřejnosti na výsledky referenda byla nečekaně jednomyslná: do prosince 1991 byla nezávislost Ukrajiny uznána 68 státy a v roce 1992 – 64 zeměmi. Vláda B. Jelcina jako jedna z prvních uznala ukrajinský stát a doufala, že Moskva zůstane řídícím centrem na celém území bývalého SSSR, který se pomoci mechanismu SNS nepřetvoří na vojensko-politická seskupení jako novou variantu Svazu. Ukrajina se zdržela od podepsání dohody, která poskytovala institucím Svazu nadstátní funkce. 

Po rozpadu SSSR Ukrajina zdědila třetí podle velikosti jaderný potenciál na světě. V prosinci 1991 byl Nejvyšší radou přijat zákon „O ozbrojených silách Ukrajiny”, a v listopadu 1993 - vojenská doktrína v níž se prohlašuje, že Ukrajina nevidí ve svých sousedech nepřátele a že její armáda je určena výlučně pro ochranu národní bezpečnosti.. V průběhu prvních pěti let bude počet Ozbrojených sil Ukrajiny snížen ze 726 tisíc na 350 tisíc osob. 

Od okamžiku vyhlášení Deklarace o státní suverenitě, Ukrajina vždy zdůrazňovala snahu zbavit se statutu jaderné velmoci. V listopadu 1994 Nejvyšší rada přijala rozhodnutí o připojení Ukrajiny ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní na základě záruk ze strany jaderných velmocí. Tyto záruky byly poskytnuty Ukrajině v létě 1996, když poslední jaderné hlavice opustily Ukrajinu. 

Ústavní proces, který se započal v červenci 1990 přijetím Deklarace suverenity Ukrajiny, se stal nejdůležitějším elementem státotvornosti. Deklarací byl potvrzen princip nezávislosti, demokracie, nedotknutelnosti území Ukrajiny, rozdělení vlády na zákonodárnou a výkonnou a soudní, rovnost občanů a státních záruk jejich práv a svobod. Ústava Ukrajiny byla přijata 28.června 1996 po dlouhém politickém boji. Ústava vytvořila mohutný zákonodárný podklad pro regulaci společenských vztahů, rozvoj nezávislosti demokratického státu. 

Upevnění pozic Ukrajiny jako nezávislého státu zkomplikovaly nesváry přechodného období, které se zejména výrazně odrážely v ekonomické sféře. Ekonomická krize, zděděná z sovětských časů, se zhoršila během následujících let. Do dnešní doby pokračují v existenci rozpory a diskuse týkající se budoucnosti Ukrajiny. Mezi politickou elitou a širokou veřejností dodnes pokračují spory týkající se požadovaných temp růstu, směrů a také racionality tržních reforem. Avšak tento boj se vede politickými metodami na ústavním poli. Při řešení politických a ekonomických problémů se Ukrajina opírá o pomoc světového společenství.