Ukrajina v druhé světové válce

V souladu s Rižskou mírovou dohodou se Východní Halič a Západní Volyň staly součástí Polska. Polská vláda neposkytla Ukrajincům právo autonomie. Během reforem polští statkáři (ve většině bývalí vojenští důstojníci) obdrželi nejlepší pozemky. Přibližně 200 tisíc z nich bylo vystěhováno do hustě osídlených regionů Západní Ukrajiny v letech od 1920 do 1938. Politika kolonizace a asimilace uskutečňovaná polskou vládou vyvolala odpor obyvatelstva pod vedením dvou nelegálních organizací: Komunistické strany Západní Ukrajiny a Ukrajinské vojenské organizace. Začátkem roku 1929 byla ve Vídni založena Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN).

Dne 1.září napadl Hitler Polsko, což znamenalo začátek Druhé světové války. Prakticky současně 1.září J. Stalin napadl Polsko z východu a obsadil větší část území země: Západní Bělorusko a Západní Ukrajinu. V červnu 1940 J. Stalin obsadil Besarábii a Severní Bukovina byla oddělena Rumunskem v roce 1940. Započala „sovětizace“ připojených západních regionů. Veškerá politická, národní a ekonomická a kulturní infrastruktura vytvořená ukrajinskými vědeckými pracovníky a podnikateli byla zničena. Přibližně 10% západoukrajinského obyvatelstva podlehlo represím a ostatní tvrdě pocítili absenci svobody po příchodu sovětského režimu.

Dne 22.června 1941 Německo se spojenci napadlo Sovětský svaz ze tří strategických směrů. Bez zkušených vojenských velitelů utrpěla Rudá armáda značné ztráty a její vojáci se často dostávali do obklíčení. Ke konci září ztratila Rudá armáda Odesu a v polovině října se boje odehrávaly nedaleko Charkova a Donbasu.

Sovětský svaz utrpěl porážky, což vyvolávalo pochybnosti o životaschopnosti státu a osudu jeho lidu. Hitlerovci pokládali území Východní Evropy, včetně Ukrajiny, za životní prostor pro německý národ. Šílené rasistické teorie vůdce, které se materializovaly v jeho generálním plánu „Ost“, byly brzy realizovány.

V prosinci 1941 Wermacht utrpěl první porážku pod Moskvou. Během protiútoku Rudá armáda donutila němce k ústupu o 400 km. Avšak rok 1942 ještě nebyl tak úspěšným. Katastrofa pod Charkovem, kdy se tři armády dostaly do obklíčení a byly zničeny, se stala jednou z největších tragédií. V červnu padl Sevastopol a 22. téhož měsíce sovětská vojska opustila poslední sídla na území Donbasu. Nepřítel došel ke Kavkazu a Volze nedaleko od Stalingradu.

A. Hitler předal značnou část ukrajinských zemí svému spojenci I. Antonescu. Vytvořily tím novou rumunskou oblast pod názvem „Transistrie” s centrem v Odese. Západoukrajinské země podléhaly generálnímu gubernátorovi, který také řídil větší část Polska. Pravobřeží a velká část Levobřeží a taktéž oblasti přiléhající ke Krymu vešly do „Říšského komisariátu Ukrajina“.

Na hitlerovci okupovaných zemích panoval teror, během kterého bylo prakticky vyhlazeno židovské a cikánské obyvatelstvo a také jiné národy, které se obviňovaly v absenci oddanosti Říši. Tisíce lidí umíraly hladem, protože okupanti se nestarali o zabezpečení dodávek jídla do měst. V 230 táborech pro vojenské zajatce zahynulo nesčetné množství lidí, většina z nich hladem. Východní pracovní síly (Ostarbeiter), prakticky 2.4 miliónu, byly vyvezeny na nucené práce do pracovních táborů v Německu. Skoro 320 vesnic spolu s obyvatelstvem bylo vypáleno do základů. Přibližně 6 miliónů Ukrajinců sloužilo v protihitlerovské koalici. Z nich 3 milióny zahynuly a značná část zůstala invalidy. Celkem v období války zahynulo od 7 do 8 miliónů občanů Ukrajiny.

Partyzánská válka na Západní Ukrajině se uskutečňovala pod vedením OUN. V předvečer války se OUN rozpadla na dvě části, které spolu nenacházely porozumění. Byly to OUN (b) pod vedením S. Bandery a OUN (m) pod vedením A. Melnyka. Když fašistická vojska obsadila Lvov, tak Bandera se stoupenci vyhlásili „Akt obnovení ukrajinského státu”. Byla stanovena prozatímní vláda, v jejímž čele stanul J. Stěcko. Když se berlínská vláda dozvěděla o samovolné aktivitě nacionalistů, tak byla vláda rozpuštěna a lídři OUN se ocitli v koncentračních táborech.Po dvou vlnách zatčení a poprav (v září a prosinci 1941 ) OUN pod vedením S. Bandery odešla do ilegality.

Na podzim 1942 se OUN (b) rozhodla vytvořit Ukrajinskou povstaleckou armádu, určenou pro boj s polskými a sovětskými partyzánskými uskupeními. Banderovci chránili místní obyvatelstvo před okupačními silami, se kterými opakovaně vstupovali do ozbrojených konfliktů. Obecně, seskupení udržovaly oddíly ve stavu ozbrojené neutrality. Ovládalo je pragmatické přání uchovat síly pro boj s Rudou armádou, protože již bylo zřejmé, že se vrátí.

Po porážce pod Stalingradem byl fašistickou administrativou vytvořen oddíl „Haličina“. Což byl typický příklad kolaborace. Spolupráce s nacisty, kteří byli předurčeni k porážce ve válce, nemohlo nic poskytnout ukrajinské straně. Porážka pod Stalingradem vytvořila veškeré předpoklady pro začátek osvobození ukrajinského území od okupantů.

Dne 19.prosince 1942 byl nepřítel vyhnán z prvních sídel na území Ukrajiny. Po vítězství u Kurského oblouku v červenci 1943 přešla sovětská vojska do protiútoku a brzy osvobodila levobřežní Ukrajinu a Donbas. Kyjev byl osvobozen 6.listopadu 1943.

V říjnu 1944 bylo celé ukrajinské území osvobozeno od nacistických sil. Zakarpatská Ukrajina byla osvobozena 26.-28.října. V listopadu Sjezd národních výborů v Mukačevu přijal rezoluci o vystoupení Zakarpatí z Československa a o připojení k Ukrajině. Nový region zvětšil území Ukrajiny na 577 tisíc kilometrů čtverečních.

Po vylodění amerických a britských vojsk v Normandii v červnu 1944 se stala porážka Německa nevyhnutelnou. Berlínská operace, které se účastnily síly 1. a 2. Běloruského a 1.Ukrajinského frontu (o celkovém počtu 2.5 miliónu osob) byla závěrečnou stránkou války. Dne 9.května 1945 za přítomnosti zástupců SSSR, USA, Velké Británie a Francie byla podepsána dohoda o bezpodmínečné kapitulaci.

Výsledky války a poválečné obnovení světového pořádku se projevovalo v společných akcích zemí protihitlerovské koalice (prvními z nich byly Teheránská a Krymská konference). Na konferenci v San-Francisku v červnu 1945 byla založena Organizace spojených národů. Ukrajina, Bělorusko, a republiky SSSR, které značně přispěly k porážce nacismu, byly mezi zeměmi-zakladateli OSN.

Materiální ztráty SSSR běhen Druhé světové války činily více, než 40% všech ztrát zemí, které bojovaly. Podíl Ukrajiny na celosvazových ztrátách byl více, než 40%. Ukrajina utrpěla více, než Rusko, Německo, Francie nebo Polsko.