Jako součast SSSR

Konec vojenských událostí neznamenal změnu politiky založené na komunistické doktríně. Naopak, program vybudování a rozvoje podle plánu GOELRO se měl realizovat s pomocí plánového systému zásobování (například, určení pěstitelských plánů a dodávek zemědělské produkce). 

V zimě v letech 1920-1921 vypuklo hromadné povstání ukrajinských rolníků proti sovětské moci. S. Petljura jej očekával na jaře roku 1920, když bojoval s polským vojskem proti Kyjevu. Zámožní rolníci povstali proti zákazu obchodování a zavedení plánového systému zásobování. Profesionálnější rudoarmějské útvary byly pod velením V. Bljuchera, H. Kotovského, O.Parchomenko odeslány bojovat s rolnickými seskupeními, avšak samotná armáda byla složena z rolníků a stávala se stále méně spolehlivou. 

Na jaře roku 1921 byl V. Lenin vynucen odmítnout plánovací systém a obnovit volný ochod. Nová ekonomická politika (NEP) nahradila starou komunistickou. Přechod na NEP byl bolestivý a byl pod tlakem reality ekonomického života. 

Zavádění NEPu na Ukrajině bylo doprovázeno hladem. V důsledku katastrofických such v roce 1921 hlad zachvátil okres Volhy, severního Kavkazu a jižních oblastí Ukrajiny. Sklizeň byla v roce 1921 ve většině regionů Levobřeží a Pravobřeží dostatečná a její přerozdělení ve prospěch jižních oblastí mohl odvrátit hlad. Avšak Moskva vyžadovala neměnnost režimu dodávek potravin průmyslovým centrům v Rusku. Lenina nezajímal stav věcí v Povolží nebo na Ukrajině, ale možnost objevení se nespokojenosti v Moskvě, Petrohradu a jiných městech. Z těchto důvodů se hlad na Ukrajině udržoval v tajnosti. Potraviny, které od srpna 1921 posílala Americká administrativa pomoci Rusku na Ukrajinu nedocházely. V zemi pracovaly početné komise, které poskytovaly pomoc hladovějícím lidem, avšak potraviny se odesílaly na Volhu a uprchlíkům. V letech 1921-1922 se na Ukrajině ocitlo 439 tisíc lidí z Povolží, Uralu a Kazachstánu. 

Legalizace soukromého podnikání a měnová reforma v  letech 1922-1924 vyvedla podniky z  ilegality. V  zemi se objevila nová buržoazie (nájemci, velkoobchodníci, průmyslníci, zprostředkovatelé a brokeři), která vyvedla zemi ze stavu ekonomického chaosu, avšak oficiální vládě nevyhovovala. Lenin podtrhl, že NEP – to je vynucené a dočasné odklonění od splnění komunistického programu. 

Dne 30.prosince 1922 byl založen Sovětský svaz. Ukrajina změnila svůj statut z nezávislé republiky na svazovou. Návrh J. Stalina během diskuse stranických lídrů týkající se toho, aby se přetvořilo národní státní zřízení nezávislých republik na autonomní ve stavu Ruské federace byl odkloněn.

V. Lenin navrhl, aby tyto nezávislé sovětské republiky, s rovnými právy vytvořily nový federativní stát. Každá svazová republika, která byla součástí federace, měla značná práva až do vystoupení ze svazu. 

Byl realizován návrh V. Lenina, proti kterému nevystoupil ani J. Stalin. Nebyla to prostá shoda, protože diktatura strany, která přetvořila SSSR na unitární stát, se nikdy neodrážela v sovětských ústavách. Její existence pod pláštíkem sovětské moci umožnilo uskutečnění nejsmělejších experimentů v sféře státotvornosti a dlouhodobých ústupků národnímu liberálnímu hnutí. 

V  roce 1919 bylo v centrálním výboru vytvořeno politbyro. V  roce 1922 V. Lenin onemocněl a odešel z aktivního politického života. Tehdy mezi členy politbyro začal boj o moc. V  jeho průběhu byl Ch. Rakovský uvolněn z vedoucí pozice na Ukrajině a v roce 1925 J. Stalin jmenoval vedoucím stranické organizace Ukrajiny L. Kaganoviče. 

V  prosinci 1925, tři roky po vytvoření SSSR, na svém 14. zasedání státní strana změnila název a stala se všesvazovou – VKS (b).

V  roce 1927 na 15. zasedání VKS (b) přijalo direktivu týkající se prvního pětiletého plánu rozvoje národní ekonomiky na léta 1928/1929 – 1932/1933, která zahrnovala principiální řešení úplného vykořisťování metodou konfiskace zisků rolníků. Avšak rolníci netoužili odevzdávat svoji produkci za nízké ceny. V  letech 1927-1929 v systému státních nákupů obilí dozrála krize. 

V průběhu předcházejících let se jako východisko z takové situace využívala tržní metoda, zejména zvýšení cen na obilí. V roce 1928 J. Stalin oddělil rolníky od trhu a zbavil je práva k výrobním prostředkům a zakázal volný obchod. V listopadu 1919 bylo přijato rozhodnutí o kolektivizaci zemědělského hospodaření. Aby se předešlo vzniku odporu rolníků při vyvlastňování jejich majetku začal stát provádět politiku postavení proti sobě vlastníků a nezámožných rolníků. Bohatí rolníci (neboli kulaci) , kteří kladli lítý odpor kolektivizaci byli zbaveni majetku nebo deportováni. Odpovědí Stalina na odmítání rolníků pracovat v kolektivních hospodářstvích byl hlad. Důsledky byly strašné: 3.5 miliónu lidí v Sovětské Ukrajině zemřelo hladem. Celkové ztráty včetně snížení porodnosti činili prakticky 5 miliónů. 

Kulturní rozvoj byl součástí sociální a ekonomické transformace státními formami a také důraz na rozvoj kultury byly hlavními rysy politiky státní strany ve sféře kultury. Likvidace nevzdělanosti, zavedení povinného všeobecného vzdělání, poskytnutí výhod zástupcům dělnické třídy při vstupních zkouškách na vysoké školy – to byly hlavní rysy tehdejšího kulturního obrození. 

Náboženství činilo vždy důležitou součást duchovní kultury národa. Avšak komunistická strana prahnula po zničení církve, jako jediného elementu předrevoluční sociální struktury, který i nadále existoval a chtěla ji zaměnit ateistickou ideologií. Náboženská hudba, literatura, filosofie a dokonce i církevní architektura byly vyškrtnuty z kulturního dědictví. Ke konci roku 1930 na Ukrajině nezůstaly pravoslavní kněží. 

V  roce 1935 J. Stalin vyhlásil vítězství socialismu a vnesl změny do Ústavy zaměřené na demokratizaci volebního systému – zaměnil nerovné volby rovnými a otevřené hlasování za uzavřené. Ústava SSSR byla přijata 5.prosince 1936 a koncem ledna byla zavedena Ústava Ukrajinské SSR. 

Vnější demokratizace moci tvořila výrazný kontrast s politickými represemi, které započali zavražděním S. Kirova 1.prosince 1934. Milióny lidí zahynuly nebo byly odeslány do táborů v období hromadných represí v letech 1937 – 1938. Ukrajina utrpěla od „honů na čarodějnice” více než ostatní regiony SSSR.