Osvobozenecká válka poloviny XVII. století

Osvobozenecká válka v polovině 17. století se stala událostí velkého významu, která zásadně změnila další vývoj ukrajinských dějin. Nejdůležitějším důsledkem se stalo vytvoření nezávislého ukrajinského státu.

Válka začala v únoru roku 1648 obsazením Seči povstalci a prohlášením setníka z Čigirinu Bohdana Chmelnického (1595-1657) Hejtmanem Záporožské armády. Zpráva o událostech v Záporoží se rychle rozšířila na ukrajinských zemích a napomohla k zapojení se do povstání nejširších vrstev obyvatelstva. Úspěch povstání byl zabezpečen činností nově zvoleného hejtmana směřovanou na rozšíření povstání do regionů, přivedení na stranu povstalců registrovaných kozáků, vytvoření národní armády a vyhnutí se předčasným potyčkám s polskou armádou.

Na počátku Osvobozenecké války se vykrystalizovaly dva procesy: vytvoření státu a úplná změna principiálního modelu sociálních a ekonomických vztahů. Triumfální útok kozácké armády na jaře a v létě 1648 a také osvobození značného území Ukrajiny od polských statkářů (bitvy u Korsuně a Žlutých vod), porážka Poláků pod Pilavcem a pochod kozáků do okolí Lvova a Zámostí určily zásadní změny v politických plánech hejtmana.

Idea kozácké autonomie v rámci Polského království nebyla tak populární jako přesvědčení o potřebě úplné porážky Řeči pospolité a založení vlastní země, podklady pro kterou byly založeny koncem roku 1648 na většině ukrajinských území. Tímto způsobem se během června až listopadu 1648 proces vytváření národních státních institucí v zásadě dokončil v středních, jižních a východních regionech s tím, že v západních regionech se nacházel v aktivní fázi: staré administrativní dělení bylo nahrazeno novým – na setniny; byly zavedeny kozácké soudnictví a právní procedury, byla vytvořena národní armáda. Projevovaly se významné změny v sociální struktuře obyvatelstva. Kozáci hráli vedoucí roli při svržení vlády polského státu a při vytváření ukrajinských státních institucí.

V časech začátku války bylo charakteristické pevné spojení mezi národním osvobozením a sociálním bojem. Zejména sociální boj sehrál mimořádně významnou roli při formování nového sociálního a ekonomického systému ukrajinského státu. Stovky oddílů rolníků a městského obyvatelstva bořily panství statkářů, ničily šlechtu, správy, selské magistráty a katolické kněze. Ideál kozáctví se stal generátorem aktivity rolnických mas. V jejich povědomí byli kozáci lidmi bez závazků (s výjimkou vojenských) vůči místodržitelům a státu. Proto se tehdy boj za získání kozácké imunity ( osobní svoboda, právo vlastnit půdu a na vlastní jurisdikci) stal celoukrajinským jevem. Sociální boj přivedl k rolnické válce, která poprvé v historii Ukrajiny zachvátila větší část jejího území a ukázala se jako zvláště důležitý faktor v rozvoji národní revoluce. Rolnici odmítali plnit četné povinnosti ve prospěch pánů (zejména robotu). Osvobozenecká válka otevřela možnost poskytnutí rolníkům a měšťanům statutu kozáků, kteří měli v této době mnoho práv a privilegií. V téže době v průběhu válečných let kozáčtí důstojníci posilují své pozice. Zvolili si cestu materiálního obohacení a chtěli si upevnit práva na vlastnictví půdy a výrobních podniků.

Válečné lekce umožnily Bohdanovi Chmelnyckému počátkem roku 1649 vnést určité změny do jeho politického programu. Od té doby se hlavním úkolem stalo sjednocení všech etnických ukrajinských zemí do národního státu. Nový program také předpokládal přiznání sociálního postavení lidových mas a konsolidaci vlády Hejtmana.

Období od 1649 do 1652 je charakterizováno aktivním úsilím mladého státu ve vztahu k posílení vlastní pozice na mezinárodní aréně. Vláda hejtmana uzavřela vojenské a politické spojenectví s Krymským chanátem, vedla aktivní jednání s Moskvou a Varšavou a navázala diplomatické vztahy s Vysokou Portou, Moldávií a Transylvánií.

Mimořádně nevýhodná geopolitická situace měla negativní vliv na plány Chmelnyckého. Proto, aby odvrátil spojení Krymského chána Gireje s polským králem Janem Kazimírem byl hejtman nucen uzavřít v srpnu 1649 Zborovský mír. I když se v něm přiznávala existence kozáckých států, tak jejich území se omezovalo na Braslavskou, Kyjevskou a Černihivskou oblast. Zároveň byla zrušena celá řada sociálních vymožeností ukrajinského národa. Jako odpověď se kozáci a rolníci opět chopili zbraní. Během větší části roku 1650 se v řadě regionů odehrála povstání. Nebezpečí občanské války se podařilo uniknout díky sociální politice Chmelnyckého.

Vládnoucí kruhy Řeči pospolité se snažily řešit ukrajinské problémy silovým způsobem. V únoru 1651 přešla polská armáda do nástupu. Byla započata nová vojenská kampaň, která se pod Berestečkem málem završila katastrofou s ohledem na nevypočitatelnost krymského chána. V září roku 1651 byla v Bílé Cerkvi podepsána nová dohoda, jejíž podmínky značně omezily autonomii, což vyvolalo nespokojenost ukrajinského národa. Ukrajinu zachvátila vlna patriotického protestu. 23.května 1652 B. Chmelnycký mobilizoval armádu ta získala významné vítězství nedaleko obce Batih v bitvě s polskou armádou. Od polské nadvlády bylo osvobozeno prakticky celé území Ukrajiny. Avšak tímto vítězství skončila. V roce 1653 byla vytvořena protiukrajinská koalice Řeči pospolité, Moldávie, Valašska a Transylvánie. Zkomplikovaly se vztahy s Krymem. Za těchto podmínek politické plány hejtmana nabyly specifického charakteru ve vztahu s Ruskem . Z hlediska ukrajinského vůdce mohla orientace na Moskvu napomoci udržení změn, ke kterým v té době docházelo na Ukrajině: osvobození od polské nadvlády, působení Ukrajiny jako nezávislého státu a budoucímu sjednocení všech ukrajinských zemí pod vedením hejtmana. Po dlouhodobých jednáních Ukrajina souhlasila s protektorátem Moskvy. V říjnu roku 1653 bylo odpovídající rozhodnutí přijato Zemským sněmem – nejvyšším orgánem Moskevského státu. 8.ledna 1654 byl účastníky Perejaslavské rady přijato souhlas na podčinění Záporožské armády moskevskému carovi.

Tato dohoda zachovávala na Ukrajině politický systém, model sociálních a ekonomických vztahů, právo vedení nezávislé vnitřní politiky. Byla pouze stanovena částečná kontrola zahraničněpolitické činnosti a daňové politiky. Dohoda z roku 1654 ratifikovala vytvoření konfederace – vojenského svazu. Avšak tím byla Ukrajina jako část moskevské monarchie zbavena perspektivy vlastního rozvoje.

Po roku 1654 začala nová etapa Osvobozenecké války. Neměnným zůstal cíl ukrajinského státu: ukončení panování Řeči pospolité a sjednocení ukrajinských etnických zemí do kozáckého státu. V důsledku chyb v propočtech moskevské vlády týkajících se vojenské a politické situace válečných akcí v letech 1654-1655 došlo k zpustošení Braslavy. Hejtman Chmelnycký začal hledat spojence mezi jinými zeměmi. Podařilo se mu významně zlepšit vztahy s Transylvánií a uzavřít významnou alianci se Švédskem.

Prakticky v téže době Moskva, bezradná z úspěchů švédské armády, v srpnu 1656 podepsala ve Vilniusu příměří s Řečí pospolitou a započala vojenské akce proti Karlovi X. Po obdržení informací o změnách v zahraničněpolitickém kursu Moskvy začal B. Chmelnycký, chápaje zhoubnost tohoto pro realizaci programu sjednocení ukrajinských zemí, hledat cesty pro vytvoření protipolské koalice se Švédskem a Transylvánií. Velké naděje si dělal na úspěch ukrajinsko-transylvanského pochodu proti Polsku, který se naneštěstí tragicky završil pro vojska Georga Rakoczi II.. Neúspěch pochodu znamenal krach plánů ukrajinského vůdce zvítězit nad Řečí pospolitou v koalici se Švédskem a Transylvánií. Zároveň se komplikovala vnitřní situace na Ukrajině. Tím, že se zhoršil zdravotní stav hejtmana, tím se i snížil vliv na stav věcí v zemi; značně vzrostlo sociální napětí a boj o vládu různých zájmových skupin kozáckého velení. Zároveň carská vláda aktivizovala svá opatření pro snížení autonomních práv Ukrajiny. V této kritické době hejtman Bohdan Chmelnycký umírá 27.července roku 1657.