Kozáctví

Poprvé se zmínky o kozácích objevují v písemných zdrojích konce 15. století. Objevení se kozáků sehrálo významnou roli v historickém osudu Ukrajiny. Kozáci byli zástupci sociální třídy svobodných lidí, kteří chránili svoji zemi a chránili hranice proti turecko-tatarské agresi.

V polovině 16. století kozáci založili svoji vojensko-politickou organizaci Záporožskou Seč. Měla vlastní vojenský a administrativní systém založený na principech kozácké demokracie. Kozáci vytvořili specifické politické instituce takové jako vojenské rady, Koš záporožské armády a nejvyšší výkonné a právní orgány s odpovídajícími právními procedurami.

Kozáci vytvořili dostatečně početnou organizaci. K. Kasinský a S. Nalyvajko vedli kozácká vojska po dobu prvních významných povstání. Dobývali pevnosti, osvobozovali města a vesnice a zavedli svoji vládu v Kyjevské, Volyňské a Braslavské oblasti. Mezi ostatní významné kozácké předáky patřili – Taras Fedorovyč, Pavlo But, Jakov Ostrjanyn, Dmytro Guňa.

V roce 1633 polská vláda pod vlivem povstání právně uznala existenci pravoslavné církve (metropolitem byl Petro Mogila), ale v roce 1638 varšavský soud zrušil předchozí vybojovaná kozáky privilegia, včetně práva na vlastní zákonodárství, volby velitelů a omezení registrace.

Porážky kozáckých povstání konce 16. a začátku 17. století zhoršily i tak neveselé postavení Ukrajinců. Kozáčtí vůdci a také tisíce vzbouřených kozáků a vesničanů byli zničeni a jejich země – přerozděleny. „Zlatá rovnováha”, která se uchovala počátkem 17.století se ukázala jako rovnováha pouze pro polské magnáty a statkáře, kteří si nevzali poučení z událostí 16-17.století. V ukrajinské společnosti docházelo k postupnému nárůstu síly před rozhodujícím konfliktem s Řečí pospolitou.